Dlouhodobou práci v zahraničí jsem vůbec neplánoval, ale před několika lety se v naší firmě drsně zpřeházely židle, takže mne to odválo až na Britské ostrovy. Nakonec se ukázalo, že mne potkalo to nejlepší, co jsem si mohl vůbec přát. Šanci, která mi byla poskytnuta, jsem dokonale využil a profesně se mi dařilo stále lépe. Tou pověstnou třešničkou na dortu byla moje partnerka, která mi pomohla pochopit, že nikoliv pouze obchodem je člověk živ… Koupili jsme si a zařídili byt – viděno očima těch dní – Edinburgh nebyl nikdy krásnější. Pravděpodobně by v tomto čase přišel ještě jiný, přelomovější okamžik našich životů – kdyby se neozvali rodiče…
Dozvěděli se totiž o výjimečné možnosti koupit starší byt 2+1, vlastně jen pár ulic od nás. Jedná se o prvorepubliký styl v původní verzi, ale je nutné se rozhodnout velmi rychle. Je pravdou, že jsme s partnerkou měli podobné investiční záměry, ale i připravený člověk dokáže být překvapený. Byt v Brně se měl stát dobrou koupí, kterou můžeme využít nejen jako přechodné bydliště, ale rovněž jako velmi dobrou možnost – být blíž k rodičům, přátelům a případným obchodním příležitostem ve staré vlasti.
Naštěstí pro nás…
Naštěstí pro nás, tato velmi lukrativní a hlavně osobní záležitost, měla úspěšný a poměrně rychlý průběh, takže jsme výhodně tento byt koupili a stali se jeho šťastnými majiteli. Doplním pouze, že již při první obhlídce jsme jej přijali za svůj, a večer – první den po jeho koupi – jsme strávili na „vrzajících“ parketách s malou oslavou při svíčkách. Radost má skutečně stovky podob a vlastní byt dokáže nabídnout rozhodně velmi chutné sousto.
Jak jsem se již zmínil, jedná se dům a byt z doby první Československé republiky a již tato fakta pro nás byla velmi skvělou zprávou. Samozřejmě, že jsme museli zvážit celkovou rekonstrukci, neboť nároky na styl bydlení před desítkami let dnes nemůže obstát, ale celkový dojem určitě stál za to. Tuto skutečnost nám potvrdil i můj dávný přítel – historik umění a „hlava otevřená.“ Dle jeho slov byla obytná budova postavena v funkcionalistickém stylu a již tento pouhý fakt ji činí více než zajímavou. Společně jsme tehdy zašli na kávu a on mi zdarma uspořádal minipřednášku o funkcionalizmu v našich prvorepublikových končinách.
Jako dlouholetého uměleckého analfabeta – ale nikoliv ignoranta – mne celkem nenápadně poučil, že funkcionalizmus jako styl i teorie moderní architektury vše podřizuje jedinému a to funkci. V době svého vzniku se jednalo o avantgardu, která společně s kubizmem, purizmem nebo konstruktivizmem razila cestu moderní architektury u nás. Vrchol tohoto působivého stylu přichází právě v období mezi oběma světovými válkami, ale mnohé postupy a vzory mají své místo v tvorbě velkých architektů dodnes.
Já osobně…
Já osobně – již od svých prvních samostatných kroků vyznávám svobodu myšlení a vždy jsem byl tak trochu rebel – proto mne zaujal fakt, že základním rysem funkcionalizmu bylo odmítání. Otcové-zakladatelé proto nechtěli mít nic společného s historií a uměleckou stránkou architektury a rázně zavrhovali jakoukoliv zdobnost. Ve dvacátých letech minulého století to velmi výstižně vyjádřil jejich duchovní otec – švýcarský architekt, umělec a filozof Le Corbusiér: „Form follows funktion – forma následuje funkci.“
Formu každé stavby určují v první řadě sociální, ekonomické, provozní a hygienické funkce. Pravověrný funkcionalistický architekt odmítal ornamenty, ozdoby a vzýval krásu čisté konstrukce. Skuteční mistři tohoto umění stavební dílo metaforicky přirovnávali ke stroji. Kromě Le Corbusiera, svítí v souhvězdí těchto největších funkcionalistických tvůrců jména jako Adolf Loos, Walter Gropius nebo Alvaro Aalto.
Předválečné Československo si funkcionalizmus a jeho přednosti doslova zamilovalo a vytvořilo mnohá špičková díla v tomto stylu. Vždyť jména jako Vladimír Karfík, Alois Balabán, Bohuslav Fuka nebo Emil Beluša dnes patří – minimálně – do čestného seznamu vysoce oceňovaných středoevropských umělců. Mladá republika uprostřed Evropy zkrátka potřebovala najít kotevní kameny své identity a funkcionalizmus se zařadil mezi ty nejdůležitější.
Při hlubším pohledu zjistíme, že Československá architektura právě zrozeného státu chtěla opustit všechny rakouské a maďarské vzory spojené s historizujícím nabubřelým stylem nebo secesí, a které již ztrácely na významu. Funkcionalizmus tak představoval fantastickou možnost, kterou se podařilo dokonale využít.
Můj přítel se při těchto slovech…
Můj přítel se při těchto slovech doslova nadýmal a přitom další rozměr jim dodal zajímavou poznámkou o přijetí tohoto nového stylu obyčejnými lidmi Československa. Zkusme si společně představit třicátá léta – vaši ulici plnou rádoby historických budov – a náhle kdesi na jejím konci, kde ještě včera kluci kopali do hadrového míče, vyroste soubor obytných domů – takových bílých, holých a strohých kvádrů… Spatříte pouze ostré linie, okna rovné střechy, žádné ozdoby, sklo, ocel, hladké a čisté fasády.
Zřejmě to byl v jistém smyslu kulturní šok a nečekané překvapení, ale veřejnost se s novou linií staveb, jejím vzhledem a funkčností bleskurychle zžila a stotožňovala se s ní v plném rozsahu. Asi se dá použít, zcela legitimně silnější výraz, než jakým je slovo nadšení. Mladá republika jednoduše potřebovala vlastní příběhy, nové azimuty a volné nepopsané plochy. Kromě jiných podobných možností jim funkcionalizmus takovou šanci nabízel.
Nový jedinečný styl přinášel převratné změny i v tehdejším chápání bydlení a jeho hlavních funkcí. Mnohé sociální stavby z té doby definovaly zcela převratné až revoluční zásady, o kterých se lidem před dvaceti-třiceti lety ani nesnilo. Příklad? Právě v tomto období se prosazovaly myšlenky, které jsou dnes naprosto samozřejmé – koupelna má navazovat na ložnici a děti by měly mít svůj vlastní pokoj. Nebo, že ložnici je třeba orientovat na východ a dětský pokoj jiným směrem. Autoři zvažovali a to do detailů, jakými směry se v bytě pohybujeme, co v něm děláme a jak odpočíváme. Všechny tyto úvahy potvrdil čas a dnes je vnímáme jako samozřejmé a přirozené.
Když jsem z pozice laika…
Když jsem z pozice laika a věčného rebela položil příteli drzou otázku, které z těchto skvělých benefitů najdu ve svém prvorepublikovém bytě, zpražil mne pohledem a přes zuby jediným slovem procedil odpověď – kvalitu! Bytové domy z těchto časů využívaly kvalitních materiálů, velkorysých řešení a špičkové řemeslné práce. Využívala se cihla a pravý kámen, kvalitní dřevěné parkety, stavěly se široké lodžie a velká okna. Takže nic z toho, co se později příšerným způsobem používalo v komunálních panelácích reálného socializmu.
Tehdejší architekt dbal na detaily – malé nápadité drobnosti, které povyšovaly všední předmět nebo účelové řešení. Například na stavbách se využívala kruhová okna nebo zaoblené rohy na lodžiích. Důvod? Nadšení a fascinace zaoceánskými parníky, které brázdily oceány a umožňovaly rychlé a pohodlné cestování mezi kontinenty i lidem nepatřícím k horní vrstvě společnosti. Před druhou světovou válkou ještě letecká mezikontinentální doprava neexistovala, takže vrcholem překonávání času a vzdáleností byly majestátní a nádherné lodě.
Dopili jsme kávu, objali se, podali ruce a rozloučili se. Mně ovšem začaly v hlavě vířit všechny ty přítelovy myšlenky a hned za tepla jsem o nich vyprávěl své drahé polovičce. Oba jsme totiž toužili po stylovém funkčním bydlení, ale rozhodně nikoliv ve zcela zakonzervované podobě z doby první republiky. Prvním faktem byla skutečnost, že byt není tolik prostorný, takže velká koupelna, o které jsme společně snili byla pasé. Měli jsme v hlavě amatérský nápad spojit kuchyni s obývákem do jediného celku, a tím by třeba mohl vzniknout prostor i pro pěknou koupelnu. Skvělá přednáška ctěného přítele všechno – to myslím pouze v dobrém slova smyslu – ještě více zkomplikovala. Proto jsme s partnerkou usoudili, že musíme vyhledat pomoc zkušeného bytového dizajnéra, který by tento vzkutku tvrdý oříšek dokázal rozlousknout.
Na webu jsme našli…
Na webu jsme našli mnoho možností, ale nás zaujala paní Lipková ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, návrh interiéru bytu Brno. Její ženské oko, citlivý přístup a kreativní řešení nám vytvářelo dokonale tvořivé charizma. Domluva byla rychlá a přímá. Za pár dní jsme se všichni tři posadili v našem bytě a začali neformální rozhovor o cíli rekonstrukce a jejim možném scénáři.
Hovořili jsme společně o našich koníčcích, o tom, že rádi cestujeme, milujeme vodní sporty a hodně čteme. Televizi nemáme a ani ji neplánujeme, takže centrum obývacího pokoje bude o něčem jiném. Popsali jsme v kostce náš běžný pracovní den včetně záměru, že byt nebudeme trvale obývat. Rovněž jsme se zmínili o našich vysněných představách – paní Lipková naslouchala velmi pozorně a následně si byt důkladně proměřila a navrhla rozdělit prostor do několika zón. S její návštěvou jsme byli velice spokojeni a zároveň jsme byli přesvědčeni, že všechno dobře dopadne. Za několik dní jsme dostali cenovou nabídku a smlouvu o díle, přičemž jsme uhradili polovinu z kalkulované ceny.
Druhá schůzka již měla vysloveně tvořivý charakter. Společně jsme prodiskutovali všechny podrobnosti celého návrhu, který si nás na první pohled získal. Nabízené řešení bylo vybroušeno a dotaženo do sebemenšího detailu. Barvy, materiály i všechny drobné maličkosti fungovaly v tichém souladu a dle našeho vkusu. Nové prostory kuchyně a obývacího pokoje působily svěže a originálně, přičemž opticky celý byt rozšířily.Nebylo zde nic navíc, natož nějaká zbytečnost – paní Lipková navrhla moderní stylový nábytek, který nerušil ducha místa a zcela ladil s atmosférou půvabného funkcionalistického bytu.
Kuchyně se tedy propojila s obývákem…
Kuchyně se tedy propojila s obývákem, přičemž toto spojení mělo téměř subtilní charakter. Zabezpečovaly ho široké posuvné dveře v bílé masivní zárubni. Obě místnosti rovněž propojila podlaha, která byla vytvořena do stromečkového vzoru z fantastických původních parket. Již tento samotný stylový prvek dodával bytu jedinečné kouzlo minulých časů a přitom vyzařoval moderním a současným charakterem. Navíc, kuchyně i obývací pokoj získaly další velmi kladný impulz shodnou výmalbou stěn. Sněhobílé stropy a čtveřice lila stěn vymodelovaly prostor jako dialog mezi člověkem a funkcí v každé z místností.
Nábytek v naší nové kuchyni zůstal formálně i vizuálně věrný tomu jedinému – své funkci. Nebylo zde nic navíc, žádné ozdobné lišty, skla ve dvířkách, dekorativní madla nebo nadbytečná práce s dekorem. Zůstaly pouze krásně čisté plochy, jednoduché a nadčasové tvary, bílá barva skříněk a poliček na stěnách. Zkrátka funkce je první a hlavní přikázání, přičemž celek nerezignoval na moderní a působivý výraz.
Obývací pokoj a jeho vyzařování moudře počítá s krásou dřevěných parket, měkkou barevností lila zdí a velkou pohodlnou sedací soupravou pokrytou polštářky. Na stěnách obrázky, v rohu dekorativní svítidlo stojící na trojnožce a proti němu květina v bílém keramickém květináči. Na bílém přírodním koberci doplňuje atmosféru tmavý konferenční stolek, který stojí na šesti nožičkách. Stolek jako dokonalý solitér, který evokuje vytříbený vkus časů minulých s citlivě propojeným vkusem současnosti.
A co koupelna?
A co koupelna? Někde výše jsem mluvil o tom, že prostoru nazbyt nebylo, takže široká vana a sladké pohodlí, které svému majiteli vždy poskytuje, nám tady nehrozilo. Ovšem paní Lipková na pohodlí a intimitu tohoto oblíbeného místa nerezignovala. Naše koupelna disponuje moderním sprchovacím koutem s hydromasáží, což již samo o sobě nahrazuje pohodlí vany a její benefity. Prostor doplňuje hranaté, minimalisticky tvarované umývadlo, které rytmicky koresponduje s toaletou a ostatními doplňky. Rádi jsme souhlasili s návrhem paní dizajnérky a zvolili světle hnědé a okrové obklady. Jejich nenucená a nápaditá kombinace vyznívá nejen decentně, ale – osobně pro mne – velmi uspokojivě.
Když se dny a týdny rekonstrukce našeho výjimečného prvorepublikového bytu úspěšně završily, měli jsme s partnerkou skutečně velmi dobrý pocit. Ta vůbec nejzákladnější a vlastně prvotní myšlenka – spojit klasiku bytového funkcionalistického stylu s moderně vnímaným interiérem se nám stoprocentně podařila. Pochopitelně, že jen díky zkušenostem a profesionalitě interiérového dizajnéra. Celková harmonie prostoru, barev a účelu se dá jen a jen obdivovat. Paní Lipková potvrdila svou pověst a dokázala uvést do naprostého souladu všechny ty tvořivé nitky společného snažení a představ.
Prostory bytu disponují ergonomií v každém, i v tom nejmenším detailu, což znamená, že v budoucnosti nebudeme nuceni k žádným hlubším přeměnám či změnám. Dokonce v bytě nacházíme dostatek možností, jak sem vnést i vlastní nápady nebo myšlenky. Snad to nevyzní z mé strany neskromně, ale mám dojem, že i tyto skutečnosti potvrzují jeden základní fakt. Funkcionalizmus přinesl nový úhel pohledu na bydlení, člověka a jeho interakcii s prostorem. My máme to štěstí, že kousek takového prostoru nyní můžeme směle označovat jako náš byt. Je ovšem nesporné, že velké poděkování zcela zaslouženě patří paní Pavlíně Lipkové, která přinesla do našich čtyřech stěn pocit útulnosti a domova.
Leave a Reply
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.